Žijeme online. Odpor nemá cenu. Ani na horách

Vypadá to, že na horách se brzo začnou označovat speciální místa nazvaná Selfie Place. Na východ slunce dnes všichni zírají už jen skrz telefon a palce jenom lítají. Kvůli tomu chodíme do hor? Možná. A jiné to nebude. Tak si zvykejte. Žijeme v takové době.

 

Spíše nežli protestovat a hledat útěchu ve starých dobrých časech, bude možná lepší naučit se s technologiemi žít – i tam nahoře na horách. Když si chce někdo udělat 10 selfieček s Dachsteinem nad hlavou 10x jinak, tak ať si je udělá. Ubližuje tím snad někomu? Má problém on? Nebo my, protože nám to přijde divný?

Chytré telefony, hodinky, GoPro a všechny tyhle high-tech věcičky s námi už nějaký ten čas žijí. A pravděpodobnost, že bychom je kdy přestali používat, vrátili se do flanelových košilí a ke staré Leice se 36 snímky, zdá se dosti malá.

Možná pojďme raději hledat cestu, jak se s technologiemi na horách naučit žít. A využijme je ve svůj prospěch.

 

 

Žijeme krásně a sociálně

Jak jinak. Kdo by dával na Facebook nebo Instáč příspěvky ze svých depresivních stavů nad výroční úzávěrkou nebo live stream hádky s partnerem? Tak zvrhlí nejsme. Naštěstí. A proto nám pořád cinkají notifikace na další a další úžasné fotky z úžasných míst s úžasnými lidmi.

Je to špatně?

Dřív lidi taky cvakali, co jim film stačil. A pak si na společných sešlostech prohlíželi svá fotoalba. Dnes je to prostě jen snazší, rychlejší a intenzivnější. Ale touha pochlubit se tady byla, je a bude. Za tu Facebook nemůže.

Jasně, kdejaké výzkumy uvádějí, že spousta lidí, co nemá tak super život jako jejich „přátelé“, upadá do depresí. Na druhou stranu už se moc nedočteme, kolik lidí kvůli fotkám a videím svých sociálních přátel začalo se sebou něco dělat, shodilo pár kilo a vylezlo na kopec, o kterém se jim dřív ani nesnilo. A tahle druhá strana mince už nezní tak špatně, no ne?

V téhle bitvě neexistuje dobro a zlo. Kdo chce, ať si selfiečkaří a kouká do krajiny skrz displej telefonu. Jeho věc. A komu to není po chuti, ať si Facebook, Messenger a Instagram z telefonu smaže a nemusí se sociálního života účastnit.

 

Už si nebudeme povídat?

Prý jsme se odcizili. A omezili komunikaci na virtuální sdílení a lajkování. Nesouhlasím. Protože to je paušalizování. A že pár hipsterů chodí do hor, jen aby měli co dát do Insta Stories, ještě neznamená, že je takový každý, s kám se na hřebenech nebo ve skalách potkáte. Když si začnu tam venku s kýmkoliv povídat, nikdy se mi nedostane odpovědi: „Hej kámo, počkej, počkej! Tady máš můj Messenger a napiš mi to ve zprávě, ok?“ 

Na hory pořád chodí horalové, co se zdraví, prohodí spolu pár slov a v nouzi pomohou. Protože jim někdo řekl, že je to tak správně – rodiče, zkušenější kamarádi, starší členové oddílu,… třeba.

A samozřejmě chodí na hory i tací, co nic takového nedělají. Nezdraví, nebaví se, hulákají. Ale dost možná jen proto, že nikoho, kdo by je to naučil, dosud nepotkali. Pak můžeme být jejich učiteli. Třeba jenom tím, že budeme zdravit každého a i ti neznalí časem pochopí, že je to na horách normální. Nebo se s nimi dáme do řeči, zeptáme se, jak se mají, poradíme s cestou, budeme vstřícní.

 

 

Poskládat si mapu světa do kapsy

A teď taková úvaha – napadlo by vás před 15 lety, že budeme jednou atlas světa v rozlišení 1:25000 nosit v náprsní kapse? Tehdy by při takovém rozlišení zabral pomalu celou skříň.

Samozřejmě, nechci říct, že papírová mapa je přežitek. Protože není. Ale vytahovat ji v mlze a vánici na hřebeni, abyste zjistili kudy dál, to už skoro přežitek je. Papírová mapa je super na plánování túry v teple domova. Ale od té doby, co aplikace Mapy.cz obsahuje podrobné turistické trasy snad celého světa, stačí mít nabitý telefon a hned víte, kde jste, kudy dál a co vás tam čeká. Navíc si jejich mapy můžete stáhnout přímo do telefonu a fungovat i offline. V Gruzii jsme podle toho chodili všechny skialpové túry a plánovali sjezdy. Bez problému.

Na cestování v civilizaci je zase skvělá offline aplikace maps.me, ve které je označené snad všechno – obchody, zastávky MHD, restaurace, hotely, sportovní plácky a tak podobně. V jihovýchodní Asii to byl můj neocenitelný pomocník.

 

 

Díky za záchranu, telefone!

Jste pod kontrolou. Váš telefon ví, kde se právě nacházíte. A pokud máte nainstalovanou aplikaci Facebook, ví to i Marc Zuckerberg v Menlo Parku a může vám podle toho servírovat reklamy. Jasné, zní to možná trochu děsivě. Ale chvilka šmejdění v nastavení to vyřeší. Nebo při nejhorším smazání celého Facebooku z telefonu – to jsem udělal já.

Nicméně polohové služby mají na svém kontě i několi zachráněných lidských životů. Odeslání SMS zprávy s nasdílením polohy je součástí české aplikace Záchranka nebo slovenské aplikace Horské záchranné služby.

Podobně svou polohu můžete nasdílet svým parťákům – když se za vámi opozdí a netuší kudy dál, například. Prostě skvělá věc.

 

Vzdělávat se za chůze

Já vím, na hory vyrážíme především kvůli tomu tichu a zvukům přírody. Ale když trávíte 10 hodin po letištích a v letadle a pak ještě 6 hodin sedíte v rozhrkaným mercedesu a přesouváte se do srdce Kavkazu, je fajn ukrátit si čas se sluchátky na uších. Ale když už, tak nějak přínosně. Třeba posloucháním podcastů – rozhovorů se zajímavými lidmi, záznamů přednášek, cestopisů,… a tak podobně. Každému podle jeho vkusu – vzdělávání nebo zábavu.

Každou nezáživnou chvíli tak využijete pro svůj vlastní rozvoj. K odběru a poslouchání podcastů slouží třeba aplikace Podcasts (iOS) nebo Pocket Casts (Android, iOS).

 

 

Do světa jen s malou krabičkou

Není to tak dávno, kdy jízdní řád představoval knihu nekapesní velikosti a předpověď počasí jsme museli horko těžko shánět v místních novinách nebo spoléhat na to, co nám řeknou místní. Dnes máme obojí v telefonu.

Taky tam máme katalog ubytování z celého světa a několika kliknutími si ho můžeme zarezervovat. Máme v telefonu jízdenky a nezdržujeme se postáváním ve frontě. Když kdesi na druhém konci světa přijdeme o všechny své věci – včetně telefonu a peněženky – můžeme díky technologiím, jakou jsou kryptoměny, mít pořád přístup ke svým financím. Díky hustému datovému pokrytí dáme svým blízkým vědět, že jsme v pořádku. Nebo si třeba přibalíme počítač k lezeckému vybavení, vyrazíme na skály kamsi do Chorvatska a pracujeme dvě hodinky z auta – mezitím než oschnou skály po nočním dešti.

S pomocí mobilních aplikací taky můžeme vyváznout z průseru a ušetřit si spoustu nepříjemných chvil na horách.

A vždycky záleží jen a jen na nás, jak moc nám budou tyhle technologické vymoženosti sloužit a jak moc budou omezovat naše vychutnávání si čisté přírody. Sociální sítě se dají z telefonu smazat a používat jen doma na počítači. A výkřiky svého telefonu – notifikace, zprávy a telefonáty – raz dva umlčíte přepnutím do režimu letadlo.

 

Naučme se s tím žít

Moderní technologie nám život dokážou hodně usnadnit. I na horách. Jen je musíme dostat pod kontrolu a naučit se využívat jejich potenciál ke svému prospěchu. Bránit se jim nemá cenu. Budou totiž našimi životy prostupovat čím dál víc. Stejně jako lidí na horách bude přibývat. A je to na nás ukázat jim, jak se v přírodě chovat.