Sucho! Recenze nepromokavých ponožek Bridgedale Stormsocks

No tak tohle je velká paráda! Jako hlásili oblevu. Ale že mi v poslední délce ledopádu povalí přes hlavu proudy vody, to jsem fakt nečekal. Kašlu na to! Už ani nevrtám další šroub. Zasekávám cepíny a valím. Ať jsem z toho co nejdřív pryč. Na štandu ze mě voda odkápává jak z vodníka Česílka.

 

Nicméně nebyl to takhle po ránu špatný nápad, obout si do goráčových lezeckých bot ještě nepromokavé fusekle. V tající Bielovodské dolině tahle dvojkombinace boduje. Od devíti do čtyř venku. Vyrážíme v dešti. K nástupům se brodíme mokrým sněhem. V ledopádu nás imrvere sprchují proudy vody. Top podmínky to teda nejsou, ale na druhou stranu nemám pocit nějakého nepohodlí.

Večer budeme holt sušit. Na chatě se vyzouvám a jak vidno, dnes toho bylo moc i na goretexové boty. Kór když do nich nateče vrchem. I ty ponožky jsou zvenčí nasáklé vodou. Divil bych se, kdyby nebyly. Ale uvnitř mám nohy suché. Takže zítra si to dáme ještě jednou.

 

 

Tady toho asi moc neuschne

Škoda jen, že jediné kamna v celém baráku už jsou zaskládané vším možným vercajkem Poláků a Maďarů, co došli před námi. Sušák nebo pár háčků na mokré věci by se hodilo. Ale asi se tady leze jen za hezkého suchého a mrazivého počasí. To mi boty asi nevyschnou. Alespoň ponožky hážu přes postel a na noc je vezmu do spacáku. Jen je musím sušit z obou stran. To jsem naštěstí zjistil, už když jsem je poprvé pral a pak z nich druhý den skoro vylíval vodu. Holt membrána.

Boty ráno nepřekvapily. Na dotek vlhko. A jak vidno z výrazů dalších lezců, nejsem v tom sám. Ale oproti jiným se mi do bot leze o dost příjemněji – s nepromokavými ponožkami. Další hezký vlhký den na ledech je před námi.

 

 

Nejen sucho. Taky teplo

Brát si nepromokavé ponožky do nepromokavých bot mi ještě nedávno přišla jako blbost. „Jako proč? Se mi ty nohy leda tak zapaří víc než normálně.“ Jenže při postávání ve sněhu pod ledopádem a jištění parťáka nohy sakra mrznou. Tak mě jednou při spěšném balení na ledy napadlo obout místo klasických merino ponožek Bridgedale tyhle nepromokavé: „Vlastně vypadají docela festovně, to půjde.“

No a…?

Lepší! Mnohem, mnohem lepší. A to používám tu nejnižší gramáž ponožek. Nejvyšší už možná rozpouští i sníh okolo. A k tomu zapaření – žádný rozdíl. Ani při svižném nástupu k ledopádu se mi nohy nijak víc nepotí. Obavy vyvráceny.

 

 

To byl ještě podzim

První sníh v Jeseníkách. Takový ten poprašek pod hřebeny, který si nemůžu nechat ujít – sněhofil. Normálně bych si vzal trekovky s goráčem. Ale když mi už dva týdny leží na stole ty nepromokavé fusekle… Tak se podíváme, co umí. Beru boty bez membrány!

Kolem domu mokrá tráva. O kus výš v lese trocha blatíčka. A okolo tisíce metrů už se to barví do bíla. Pro dobrou fotku se i zasněženou klečí a borůvčím protáhnu. Jenom žádné servítky. Mokré větvičky a tráva se o boty otírají ostošest, takže už začínají být dost promočené. Ale pět hodin venku a nohy mám v suchu. Takže to funguje. Ještě jim dám zabrat při běhání, až trochu připadne…

 

 

… a dávám

Na to, jak jsem byl k tomuhle vynálezu ze začátku dost skeptický, beru si nepromokavé ponožky ven docela často. Na běhání, ledy a někdy jenom jako záložní do batohu. A skoro je neperu. A ne protože jsem čuně. Ale ani v kombinaci s membránou to merino prostě nesmrdí. Takže staré dobré Bridgedale schéma – použít, vysvléct, vyvětrat, znovu použít. Klidně si přivoňte.

 

Mějte suché nohy >>