Pravý skialpinista: recenze batohu Lowe Alpine Descent

Už mám pár set výškových metrů za sebou. Blížím se k hranici lesa a jak stromy řídnou, začíná být hnusněji a hnusněji. To jsem si zase vybral počasí. S posledním stromem se do mě vítr opírá vší silou a krystalky sněhu mi poskytují peeling tváře gratis.

 

Nic, je čas nasadit goráčovku. Hážu batoh čelem do sněhu, rychlým tahem za zip otevírám a odklápím celý zádový panel a bez dlouhého zdržování sáhnu po bundě. Fajn. Ještě rukavice. To je taky rychlovka, když mám batoh otevřený jak kufr.

Tohle na něm miluju. Žádné dlouhé přehrabování a hledání zapadlých rukavic. Šup šup a pokračuju dál.

 

 

Zadní vstup?

Dokud ho nemáte, nevíte, že ho potřebujete. Ale jakmile to jednou zkusíte, zamilujete se. Otevřete záda a vidíte celý obsah batohu. Ve chvílích, kdy vás zábnou prsty a rychle potřebujete suché rukavice, tuhle věc opravdu oceníte.

A mě to baví hlavně při focení. Shodím batoh, otevřu záda, popadnu foťák a jedeme: „Tak můžeš, pojeď!“ Po ruce mám i druhý objektiv, který můžu přímo na batohu vyměnit. Takže všechno je díky těm otevíracím zádům o 100 % příjemnější a rychlejší.

 

 

V hnusu to nejvíc oceníte

Myslím, že vývojáři v Lowe Alpine nad tím batohem vůbec dost přemýšleli. Hlavně u takových věcí, jejichž význam pochopíte, až když venku zažijete pořádný humus. V azúru totiž máte na všechno táááákovýho času. Ale jakmile vám vítr bez přestání bičuje tváře, jste štastní, že nemusíte sundávat rukavice, abyste si nasadili přilbu a brýle.

Takže přilbu ze síťky na čele batohu vytáhnete, aniž byste museli sáhnout na jedinou sponu. A brýle mají své místo v samostatné horní kapse s ochranným povrchem – v horní části báglu.

 

 

Lyže na záda

Letos si přijdu jak v jiném světě – nazuju lyže u domu, vylezu na hřebeny a zase sfrčím až na zápraží. Ale i tak je občas potřeba hodit lyže na batoh a to mě na Descentu taky dost baví. Můžete si vybrat, kam je připevníte. Já dávám užší lyže na čelo a plácačky po stranách. Obojí jde ein zwei.

Kovové spony na čele zase zajistíte i v rukavicích a odolný materiál batohu si z hran lyží těžkou hlavu nedělá. Po nějakých 40 dnech na lyžích pořád vypadá jako právě vybalený z igelitu.

 

 

Mám problém

Nebo spíš jsem míval. Jak jsem prcek (171 cm) a ještě hubený, tak mi žádný skialpový batoh nikdy pořádně neseděl. Furt to stejné: vysoká záda a bederní popruh, který jsem dotáhl na max a stejně bych do něj potřeboval alespoň trochu pupíček. No a Descent je za ty roky jediný batoh, co mi sedí. Bederák mám teda taky stažený na max, ale už bez vůle. A tím, jak je široký, tak při sjezdu nevím, že mám něco na zádech.

Jediné, co nevyužívám, tak izolační obal na hadičku hydrovaku. Jednak z toho nepiju ani v létě. A jednak jakmile vložíte do kapsy na zádech hydrovak, doslova zazdíte tu největší devízu tohohle batohu – otevírací záda. A to radši umřu žízní.

 

 

Takže tak…

Lowe Alpine Descent je prostě perfekní skialpový batoh. Tím bych to uzavřel, balím foťák a valím na hřebeny. Skol!

 

 

P.S. Ještě mě tak napadá, že na tom modrém materiálovém poutku na bederáku jsem na Štědrý den táhl čtyřleté dítě na saních a vydrželo to. Poutko i dítě.