Asolo blog

Hilfe! Help! Pomóóóc! Tak pomůže mi někdo?

 

Jestli budete jen takhle planě hulákat do vzduchu, tak to není moc pravděpodobné. Pokud se v horách dostanete do problémů, přivolat pomoc není tak snadné, jako uprostřed města. Kde i tak spousta lidí netuší, jaké číslo vytočit a co tam mají říct. Ale k té pomoci v horách…

 

Rozmary počasí, hluboká údolí bez telefonního signálu, nulová viditelnost a tak dále. Hory prostě vládnou a my jsme proti nim tááákhle malincí. A tahle okolnost samozřejmě komplikuje i přivolání záchrany.

Takže spoléhat se jen a pouze na mobilní telefon, to se nemusí vyplatit.

 

 

 

Každopádně, kam volat?

 

Pro začátek ale uvažujme, že nejste v nějaké hluboké rokli bez signálu. Teda, on ten signál nemusí být ani ne vysokém kopci – aby nedošlo k mýlce. Ale prostě máte signál a můžete použít mobilní telefon. Vaše cesta k záchranně je poměrně snadná.

 

112

Kolem stodvanáctky panuje spoustu mýtů. Třeba, že se dovoláte i bez signálu. Nedovoláte. Bez SIM karty, to ano. Ale bez toho, aniž by kolem vás lítaly nějaké ty vlny, prostě není fyzikálně možné. Signál potřebujete, SIMku ne.

A jak to funguje? Ze zkušenosti – výborně. Použili jsme 112 ve Slovinsku na Mangrtu a dispečer byl naprosto v obraze. Se vším nám pomohl, poradil, zařídil.

 

 

Přímo na horskou službu

Přesto je možná pořád ještě o fous lepší volat přímo na horskou službu. Tamní dispečer má svoje hory v malíku a dokáže vás navést v terénu a lépe pochopit vaši polohu. A pokud hrajete o čas, odpadá přepojování ze 112.

Většina horských služeb v zemích, kam z ČR jezdíme, má navíc své jednotné číslo pro celou zemi. A dovoláte se vždy dispečerovi v oblasti, ve které se právě nacházíte.

Takže, než vyrazíte vzhůru do hor, uložte si tohle číslo do telefonu. Ve stresu se z hlavy snadno vykouří.

  • 1210 – Česká republika
  • 18300 – Slovensko
  • 140 – Rakousko
  • 19222 – Bavorsko
  • 118 – Itálie, Jižní Tyrolsko
  • 144 – Švýcarsko

 

 

A co tam máte říkat?

 

Jasný, to je pro mnohé taky oříšek. On se vás sice dispečer doptá, ale celou situaci urychlíte a usnadníte, když budete alespoň trochu v obraze. Takže:

  1. KDO jste, jak se jmenujete, váš telefon?
  2. KDE se úraz přihodil, v jakém terénu, GPS souřadnice místa?
  3. CO se stalo, jak se to stalo?
  4. KOLIK osob je zraněných / potřebuje pomoc?
  5. POČASÍ, jaké zrovna panuje, jaká je viditelnost, může přistát helikoptéra?

 

 

Když signál není

 

Tak pak ho buď musíte najít a nebo – třeba pokud nejste schopni pohybu – můžete se uchýlit ke staré dobré klasice. Vytvořit si vlastní signál. Respektive použít alpský nouzový signál.

Stačí vám k němu provádět jakékoliv viditelné nebo slyšitelné signály.

Třeba blikat čelovkou, telefonem, bleskem foťáku, pískat, hvízdat nebo střílet do vzduchu.

Pokud s sebou běžně kalashnikov nenosíte, tak alespoň jednu z předchozích věcí s sebou určitě máte. Nebo byste měli mít. Píšťalka je většinou už součástí hrudního popruhu batohu a čelovka prostě do výbavy horala horala patří.

 

 

Samotný alpský nouzový signál pak má dvě fáze – vysílání a čekání na odpověď.

 

Volání o pomoc

  • Stejný signál 6x po sobě (hvízdnutí, bliknutí čelovky) v pravidelných intervalech.
  • 1 minuta pauza.
  • Opět stejný signál 6x po sobě v pravidelných intervalech.
  • A tak dále pořád dokola až do příchodu zachránců.

 

Odpověď na nouzový signál

  • Stejný signál 3x po sobě (hvízdnutí, bliknutí čelovky) v pravidelných intervalech.
  • 1 minuta pauza.
  • Opět stejný signál 3x po sobě v pravidelných intervalech.

Díky tomu víte, že vás zachránci zpozorovali a dřív nebo později si pro vás někdo přijde.

 

 

Na vrtulník nemávejte…

 

…jen tak zbůhdarma. Ale jen a pouze tehdy, pokud opravdu potřebujete pomoc.

Potřebu záchrany dáte pilotovi na vědomí tím, že roztáhnete paže nad hlavou do tvaru Y. Jako YES, potřebuji pomoc. Pokud nic nepotřebujete, místo Y ze svých paží vytvořte tvar N. NO, my nic.

 

 

 

Jdeme na přistání

 

Ideální samozřejmě je, pokud jste na prostorném rovném prostranství bez překážek. Ale to se ne vždy poštěstí, takže se třeba i proletíte na laně pod vrtulníkem – v podvěsu.

A ne, pilot po vás hned po nástupu nebude chtít vaši kartičku Alpenvereinu. Zachrání vás i bez ní.

Každopádně mu můžete při přistání pomoct, tím že:

  • viditelně označíte místo přistání – rovný prostor alespoň 25 x 25 metrů bez překážek,
  • upozorníte na sebe – zaujmete Y postoj,
  • nenecháte v okolí povalovat volné předměty (batohy, oblečení,…),
  • k vrtulníku se přibližíte až po zastavení rotoru a nejlépe na pokyn posádky.

 

 

 

Zodpovědně se zapište

 

Možná na první pohled blbost, ale pár životů už zachránila. Kniha túr na horské chatě.

Ať už se přesouváte z chaty na chatu, nebo máte jednu boudu jako základnu pro své túry, zapište do knihy kam jdete, jaký je váš cíl a kde hodláte další noc spát. Když nedorazíte na místo, které jste zapsali, je pravděpodobné, že se po vás začne někdo shánět. A díky knize túr budou mít představu, kde vás mají hledat.

 

 

Tak horám zdar a zlomte vaz. Ale hlavně ne sobě…